Vnímání času

-Článek je úryvkem z připravované knižní publikace-

Často slýchávám nás dospělé mluvit o tom, jak ten čas strašně letí, a že když jsme byli malí, zdál se život nekonečný, že čas vůbec neubíhal. To se jim jen tak zdálo, může někdo říci, jenže ve skutečnosti má celá věc možná mnohem hlubší význam. Když jsme děti, vnímáme jinak. Jsme rychlejší, obratnější, máme menší setrvačnost, více energie na menší hmotnost, takže se i snáze pohybujeme. Ale hlavně toho stihneme udělat a navnímat mnohem více než dospělí, a to také díky rychlejším reflexům. Tedy oproti dospělému máme pocitově delší den. Teď si představme myš a proti ní padesátimetrového obra. Myš má malinkaté hlasivky, které vydávají zvuky jevící se nám jako nepříjemné pískání. Tyto malinkaté hlasivky vydávají kratičké zvukové vlny. Myši mají rovněž malinkatá ouška s malinkatým bubínkem uvnitř, aby bylo naše ucho schopno takto krátké zvukové vlny, nebo spíše vlnky, zachytit. Teď si v tomto přirovnání představme toho obra. Tedy řekněme klidně člověka, který ale bude padesátkrát větší než člověk běžný. Bude mít obrovitánské hlasivky, které budou vydávat velice dlouhé zvukové vlny a rovněž bude mít obrovské uši a bubínek, aby naše ucho takové vlny vůbec zachytilo a vlnám rozumělo. Pokud myš pískne, ucho takového obra nebude schopno se tak krátkou vlnou rozechvět, obr tedy myš ani neuslyší. Pohybová setrvačnost takového obra bude obrovská a než se stačí pohnout, myš ho desetkrát oběhne dokola. Z pohledu myši tedy bude obr zpomalen. Nejen obr, ale vše, co se kolem něj bude dít. Z pohledu obra bude myš zase zrychlená. Schválně jsem vybral příměr myši a velikého obra, jen aby byl vidět ten velikostní kontrast. Samozřejmě, že místo obra lze dosadit běžného člověka a efekt bude velmi podobný. Zkuste na zahradě rukou chytit rychlou myš. Takže pokud je myš rychlejší a vnímá čas pomaleji, znamená to, že pro ni platí nejen jiné délky, ale také jiné časy v poměru k délkám a časům lidským. Takže se lze domnívat, že pokud by myš ovládala matematiku a měla by uspořádaný čas podle dne a noci jako člověk, rychlost světla by pro ni pocitově nebyla 299 792 458 m/s, ale hodnota úplně jiná v poměru k hodnotám lidským. Respektive její vnímání času by pro ní bylo jiné, že by pro ní zdánlivě platily hodnoty jiné. Pokud se podíváme na počet tepů a délku života vybraných zvířat, zjistíme například, že myš udělá za život přibližně stejný počet tepů jako člověk. S tím rozdílem, že myš se dožije pouze dvou let a člověk téměř osmdesáti. Svědčí to o tom, že myší srdce a celý metabolismus jsou opravdu několikanásobně zrychleny oproti těm našim. Stejně tak ale časový vjem. Stejnou tepovou korelaci lze sledovat i u jiných tvorů, kteří se dožívají rovněž různého věku. Na obrázku je vidět, že různí tvorové vnímají čas různým způsobem. Přitom všichni udělají za život přibližně stejný počet tepů.

A nejsou na obrázku mravenci, roztoči a ti nejmenší tvorové na Zemi. Jejich svět a časový vjem je natolik odlišný od toho našeho, že si to neumíme ani představit. Někteří, třeba bakterie, žijí jen pár hodin. A stejné pravidlo si musíme představit i u rostlin a dokonce i u fyzických předmětů, které podléhají fyzikálním zákonům, stejně jako podléhá fyzikálním zákonům vše živé. Jejich velikost a perspektiva jsou totiž vůči těm našim stále přehlíženy a jsou přitom v celém poznání vesmíru možná klíčové. Představme si například mouchu, která naletí na elektrickou plácačku a ta ji doslova usmaží. Teď si představme, že se na takovou plácačku nedopatřením dostane kočka, která se snažila tuto mouchu chytit. Co se kočce stane? Působení stejné energie plácačky dá kočce maximálně ránu. To ukazuje, že stejná energie se zachová vůči různě velikému předmětu jinak. Není to nic převratného, ale pokud vezmeme v potaz elektrický náboj, proton nebo třeba elektron, můžeme podobný scénář aplikovat také. Nám známá síla může na předmět malého měřítka působit diametrálně jinak. Pokud bychom byli obři tak velicí, že bychom mohli zeměkouli a sluneční soustavu sledovat na svém stole, rozhodně bychom nepozorovali to, že jedno otočení zeměkoule trvá našich čtyřiadvacet hodin. Sledovali bychom jakýsi rychle se otáčející kolotoč, podobně jako když rozkutálíme magnetické kuličky po stole. Naše vnímání času a měřítek je stále uzpůsobeno našim fyzickým dispozicím a my podle toho, co ve svém měřítku známe, vše poměřujeme. Z tohoto důvodu si myslím, že by neměla být zatracena myšlenka elektrodynamické gravitace, protože i přitažlivá síla, která je elektrodynamického charakteru, může mít rozdílnou velikost. Albert Einstein popsal, že v relativitě záleží na pohledu pozorovatele, ale já tvrdím, že záleží i na jeho velikosti. Respektive jeho velikostní perspektivě. Ve skutečnosti totiž nelze používat stejné fyzikální zákony na elektron a na celou planetu a zároveň nezohlednit a nepřepočítat jejich velikostní rozdíl s ohledem na rychlost světla a jiné fyzikální zákonitosti. Proto si myslím, že Coulombův zákon a elektrický náboj budou mít ještě ve věci gravitace co vysvětlovat. Protože přitažlivá síla jednoho náboje klesá se čtvercem vzdálenosti, ale pravidlo platí i naopak, tedy že síla roste se zmenšující se vzdáleností. Tím pádem přitažlivá síla exponenciálně poroste, pokud se budeme k náboji přibližovat až na elementární částici, která ho vyvolala. Jinými slovy, na bázi elementárních částic mohou fungovat stále stejné, nám známé, elektrodynamické síly, ale v diametrálně odlišném měřítku, než je očekáváme a snažíme se je pozorovat a měřit. A to samé platí i pro planety. Proto jsem na začátku použil příměr se zvukem a hlasivkami myši a obra. Za obra lze dosadit planetu a za myš třeba elektron. Oba využijí stejnou energii, jen oba v úplně jiném měřítku a kvantu (v diametrálně odlišné vlnové délce nebo periodě) tak, že o sobě obě energie ani nebudou vědět, fyzikální zákony budou ale používat stejné. Proto obr myš neuslyší a ani myš neuslyší obra. Kdo je schopen spolehlivě potvrdit, že přitažlivá síla dvou pólů magnetu nebo dvou pólů elektrického náboje není dána energií, která může mít různé parametry dle velikosti a času?

-MH-

Na veškeré články a duševní vlastnictví se vztahuje autorské právo.